Chopsticks: prosince 2012

Merry Christmas!

2012

Šťastné a veselé!

make-up: Lancome Teint Miracle (12) / pudr Bourjois Healthy balance (53 - beige clair) / tvářenka MAC - Dame (Satin)/ černé tekuté oční linky Sephora / šedé čočky barevnecocky.eu

pondělí, prosince 24, 2012
16 Comments

Zrovna procházím snad nejdepresivnějším obdobím snad poprvé(!) během mé existence, a to vysvětluje můj pasivní způsob bloggování. Buď na mě leze puberta, která mě předtím nikdy(!) nijak radikálně nepoznamenala nebo to může být směsice událostí za tento z%@*&!#ý měsíc. Nic mi totiž nevychází podle mých plánů, na kterých pracuji víc než půl roku. Podařilo se mi z nich asi 0,99%, ale bohužel jejich průběh nemohu vůbec ovlivnit po opakovaném zkoušení. Kdyby se to pohnulo, posunulo by mě to také určitě i dál.

Do toho mi však zasahuje každodenní stres zaviněný školními povinnostmi. Když pomyslím na ty další dva roky a půl do maturity, mám chuť vytáhnout z mrazáku velký kyblík zmrzliny, opřít se o lednici, sklouznout zády na zadek a udělat scénu jako z nějakého amerického filmu o teenagerech. A zpívat All by myself tak dobře a procítěně jako Bridget Jones. Nejde to nějakým způsobem přeskočit?

Tento měsíc jsem si pořádně uvědomila, že bych neměla vždy stoprocentně spoléhat na ostatní, jinak to může dopadnout tragicky. Zažila jsem si to už nedávno několikrát za sebou a myslela jsem, že se z toho asi vážně zhroutím. Bylo toho na mě moc, ale naštěstí jsem se už z toho dostala. Uf.

Nálada se mi mění stejným tempem jako tlukot srdce a cítím, že ztrácím své nadšení pro jakoukoliv činnost, kterou jsem odjakživa dělala. Né, s bloggováním nechci skoncovat, na to jsem ani proboha nepomyslela!:) Možná by to chtělo všechno sepsat na čistý papír a trochu si v tom udělat pořádek. Po dopsání článku se na to hned vrhnu!

Co mě dále nasírá jsou vánoce (ano, mdloby na mě!). Nikdy mě neiritovaly tak strašlivě jako tento rok (důvod je zřejmě popsaný výše). Dennodenně slýchávám kolem sebe slovně omezené lidi, kteří nepoužívají jiná slovíčka než jsou: vánoce, těším se, stromeček, sníh, Ježíšek, dárečky, brzy, konečně, slavíme, péct, nakupovat, cukroví. Děsím se při pohledu na pouliční zabíjení kaprů a na přecpaná obchodní centra klamající lidi svými výhodnými sezónními nabídkami. Me no likey. Prosím, prosím, nepřeji si momentálně nic jiného než odletět pryč a bydlet dlouuhou dobu na No-Christmas-Landu, abych si uvědomila že mi chybí a mohla je zase prožívat jako v bezstarostném dětství.

Chci se toho mého tíživého pocitu kompletně zbavit, ale jde mi to zatím jen na krátkou chvíli. Teď asi řeknu jedno velké klišé, ale chce to možná čas a trpělivost. Doufám, že budu mít v budoucnu opět ten pocit jistoty, který dokáže zaručeně zlepšit mnoho věcí.

Měla bych se ale nejdříve navždy zbavit toho věčného stěžování si a přestat si klást až příliš filozofické otázky.Vím, že bych se měla s tím vším odkazovat někam jinam než tady, ale prostě najednou mě přepadla ta nutnost říct všechno, co mám hluboko v srdci.

Moc se omlouvám a dávám čestné slovo na to, že neudělám z blogu Bravíčko a že už tu nikdy nebudu šířit negativní energii.

PS: ... abyste se dozvěděli po dlouhé depresivní cestě čtením hloupých řádků něco zajímavějšího, mám na fotkách make-up a la Twiggy, který se podle mého názoru Asiatům prostě nehodí. Tečka.

EDIT: před chvilinkou jsem si uvědomila, že nevypadám jako Twiggy, ale spíš jako Axel DeLarge z Mechanickýho pomeranče, haha:)

pátek, prosince 21, 2012
14 Comments

Black & White Magic

2012

Zde je má malá ukázka černobílých fotografií z Diany F+, které jsem si po sto letech nechala vyvolat. Nejlepší na nich je, že neprošly žádnou úpravou ve photoshopu, protože na nich není snad co zlepšovat. A v tom spočívá jejich magie!

Jinak v budoucnu očekávejte snímky z mé poslední návštěvy Paříže... teda pokud se mi samozřejmě povedou:)

A co vy? Máte již nějaké zkušenosti s lomo fotoaparáty?

music: Magic Wands - Black Magic

pondělí, prosince 17, 2012
3 Comments

WINTERTIME giveaway

2012

Jelikož za chvilinku začnou vánoční svátky, ráda bych Vás, drazí čtenáři, chtěla tak trochu odměnit za vaši věrnost. A protože všichni moc dobře víme, že venku hrozně mrzne, díky pokračující spolupráci s Czech Original Fashion a Kenvelem mám pro dva šťastné výherce univerzální šedé svetry, které jsem pro Vás vybrala - jeden je ve velikosti S, druhý je M.

Pravidla jsou jednoduchá jako facka:

Zanechte mi v komentářích mailovou adresu a soutěžte až do 19.12.12 (přesněji 20h00). Zúčasnit se mohou obyvatelé jak České, ale i Slovenské republiky, aby to bolo spravodlivé:)

Oba dva šťastlivci budou kontaktováni v ten samý den těsně před půlnocí. Ten, kdo nejrychleji zareaguje na moje oznámení o výhře, bude mít přednost si vybrat velikost.

post scriptum: Pro dobrovolníky, kteří chtějí podpořit štědré sponzory a zároveň se dozvídat stále nové a nové informace o různých akcí, klik ZDE nebo také klik TADY.

středa, prosince 12, 2012
196 Comments

We Are Family

2012

Na rodinných oslavách mám upřímně snad nejradši ehm ... jídlo. Všechny naše oslavy, od narozenin až po svatby, jsou pokaždé stejné. Schází se samí lidé (šikanující mě stejnými otázkami), odehrávají se čas od času na samých místech, servírují se také samé chody, jako jsou například jarní závitky s jasmínovou rýží. Prostě samá nuda.

Jediné, co každým rokem přibývá jsou děti. Děti mých strýčků, bratranců, bratranců ze třetího/čtvrtého/stého kolene, atd. Těch je vždycky (s výrazem na slovo VŽDYCKY) dost. A s dětmi přibývají některým i vrásky. Nebo nová Audi Q 7.
Jedna část starší generace se povaluje na gauči u 3D televize, ta druhá se zaměstnává u plotny. Mladší, žvatlající česko-něco-vietnamsky mají velice rádi oslavy, protože si mohou dopřát chvilku svobody, půjčit si mobil, pspčko nebo nintendo. Já se považuji za střední generaci. Patřím mezi ty oběti, kteří si během několika hodin neustále vyčítají to, že by doma mohli udělat mnohem užitečnější věci, jako například se naučit na zítřejší test z biologie nebo si alespoň odpočinout (= vypnout mozek) během nočního maratónu amerických seriálů.
Jelikož mám ráda rodiče a zaujímám roli hodné dcery, mou povinností je tedy dělat křena, dobře se napapat a zbytek času tiše přemýšlet nad tím, komu asi nejspíš patří to mimino, které mi někdo dal do náruče. Když zrovna nedržím mrňouse, tak držím zrcadlovku, like a boss. Fotím jídlo. Pak děti. Děti a jejich legrační výrazy. Ségra mě několikrát strčí do ramene a řekne: Nga, vyfoť to! Tak já tedy fotím. Následuje její ďábelský smích. Přestanu snímat, protože jsem to pochopila. Naráží totiž na parodii instagramu, která poslední dobou koluje všude na facebooku.
Mezitím dospělí cinkají skleničkami, baví se o budoucích plánech, drbou a řeší vztahy svých potomků. Jako vždycky.

Pro nás každý takový večírek končí tím, že se rodiče rozhodnout jet domů, protože by se údajně nevzbudili další den brzy do práce. Pomalu se oblékají a loučí se beze mě. Já už stojím nejblíže u východu, je mi neskutečně vedro, jelikož mám docela dlouho na sobě kabát a snažím se najít své milované klíny, které se ztratily někde v té zatracené hromadě cizích bot.

music: Sister Sledge - We Are Family

outfit: H&M petrolejové šaty / COS svetr

pondělí, prosince 10, 2012
22 Comments

Before The Sun Goes Down

2012

Začíná už docela pořádně mrznout, viďte?

Zjistila jsem to hned po tom, co jsem vyšla ven v koženkovém křiváku, který vypadá celkem teple, ale ve skutečnosti vůbec nehřeje, protože je vzadu šikovně přizpůsobený k tomu, aby lidem táhlo pěkně na záda. Nebyl to teda moc dobrý nápad si ho bez předchozího souhlasu vzít ze sestřiny skříně. Naopak jsem ráda za elektricky modrý svetr z Origami vintage butiku, kam jsme se nedávno šly na night shopping. Design interiéru a celková atmosféra je tak kouzelná, že to rozhodně stojí za to se tam podívat.

Jinak dnešní počasí mi připomnělo, že se opět blíží vánoční svátky, které upřímně nijak zvláštně neprožívám. Ze všeho nejvíc se však těším na volno a klid od školního stereotypu, kvůli kterému nemám čas se kreativně rozvíjet. Také se nemohu dočkat na příjemná setkání mých milovaných.