chvílka po tom, kdy mi Martina řekla, že voním jako vanilkový rohlíček:) - foto TereziaMia

   Nevím čím to je, ale pokaždé, když plánuji focení, tak mám z neznámého důvodu na sobě černé legíny. Oblečení do školy si den předem většinou neplánuji, a proto to asi dopadá takhle. Pak se zdá, že je nosím každý den. Měla bych si nejspíš rozšířit sbírku uplých kalhot a nebo se vrhnout na zkracování nohavic džín, které už nějaký čas čekají na úpravu (znáte to někteří - když si koupíte pěkné kalhoty, které jsou bohužel trochu délší a vy si nalháváte, že je jednoho dne zkrátíte:)).
   Občas nezvládám nosit školní věci v jedné tašce přes rameno, a tak se snažím všechno vecpat do batohu. A když to nejde, beru si buď plátěnou tašku nebo stabilnější tašku, která se hodí spíš ke sportovním outfitům (často po výuce letím rovnou na cvičení nebo potřebuji vrátit horu knížek do knihovny před výpůjční lhůtou).
   Další věc, kterou byste mohli znát je koupě nových bot (týká se to spíš balerín), které jsou sice vizuálně perfektní, ale po první procházce máte odřené paty a popřípadě puchýře. Taková náplast to jen tak lehce nevyléčí, ale čas, během kterého se znecitliví ta zraněná část (nebo je to čas, během kterého si zvyknete na tu bolest:)).

post scriptum: chtěla bych Vám poděkovat sledovanost přes google (jo! dosáhli jsme už tisícovku!), facebook (za chvilinku to bude pětistovka!) a nyní nově přes Instagram:)

   Konec týdne jsem strávila v klubu Ferenc Futurista v Černošicích, kde jsme se sestrami pořádaly vietnamský oběd.
   Příprava jídel byla velice náročná, musely jsme začínat už předchozí den, aby se například správně uvařil vývar na nudlovou polévku pho, kterou hosté měli v bohatém menu. Mimo jiné si mohli pochutnat na studených či smažených závitcích a nakonec na sladké tečce doprovázenou tradiční kávou nebo pravým zeleným čajem.
   Nejen u stolu byla přátelská atmosféra, ale v celém okolí. Pouštěla se hudba z devadesátých let z cédéček našich rodičů, které našla Trang v autě:)
   Naštěstí všechno vyšlo tak, jak mělo, takže nám to krásně zpříjemnilo nedělní odpoledne.Většinu času jsem postávala u plotny. Hned po návratu domů jsem se umyla a upravila, abych šla na chvíli do města.

   Několik dní se Trang věnovala přípravě své výstavy na téma ''český Vietnam'', jelikož byla oslovena organizací nazývající se Družina, jako jedna z mála vietnamských umělkyň žijících v Česku.
   Dále se projektu zúčastnili i jiní Vietnamci, aby přiblížili místním obyvatelům východní kulturu a ukázali například to, že má teď mladší generace banánových dětí (= venku žlutí, vevnitř bílí) odlišnou představu o životě než jejich rodiče, a tak trochu vyjádřili svůj názor na Čechy na bázi svých zažitých situací. Podívejte se SEM na krátký a celkem vtipný dokument, který se promítal na čtvrteční vernisáži.
   Sestřina část tvorby inspirovaná asijským prostředím a osobními zkušenostmi, bude tento měsíc ve všedních dnech vystavena v Družině (Krymská 14, nachází se hned vedle Cafe V lese), kam se určitě stavte, pokud se chcete dozvědět více o vietnamské menšině v České republice.

   Tyto snímky byly pořízené na začátku týdne, kdy šíleně mrzlo, takže jsem neměla moc náladu se odhalovat. Byla to celkem škoda, jelikož si líčení od šikovné Niny, která mi vykouzlila úžasný make-up (a zároveň měla roli fotografky) zasloužilo něco mnohem něžnějšího. Kdyby vás zajímala její tvorba, určitě se podívejte SEM!
   Zvu Vás zároveň na sobotní akci RESTART the ART II. carneval edition, kde bude se budou prezentovat i jiné Nininy fotografie atd.

   Během posledních dvou březových týdnů se toho dělo tolik, že jsem neměla chvíli čas na blog. Občas mívám několikadenní pauzy, ale podle mě je to mnohem lepší, než kdybych narychlo vytvářela každičký den článek, který by kvůli tomu nebyl obsahově kvalitní. Nevím jak vám, ale někdy je to vážně frustrující, když například na facebooku narážím na velice časté aktualizace od určitých individuí. Co si o tom myslíte? Míváte nutnost sledovat každý životní moment ostatních lidí?

   Letos jsem si výjimečně naplánovala fůru aktivit, po kterých jsem odjakživa toužila zkusit. Týká se to většinou učení se nových věcí, což mi může pomoct si najít něco, čemu bych se mohla konečně věnovat i dlouhodobě. Každým rokem si totiž uvědomuji, co mě vlastně baví a co bych teoreticky mohla využít i v budoucnosti. Podle mě je nejlepší začít cokoliv nejdřív, aby byl dostatek času se postupně zlepšovat a zlepšovat, jelikož na tom přísloví co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš musí totiž něco být.
   Plánování mě vždycky bavilo. Občas si říkám, že je to výhoda myslet o krok dřív, budovat si cestičku k něčemu, čemu pevně věříte, ale na druhou stranu si nemůžeme žít svůj život podle daného scénáře, protože ne všechno může vyjít tak, jak očekáváte.

   Tak tedy - je dobré myslet na svou dalekou budoucnost nebo se to všechno nějakým způsobem vyvine samo? Do jaké míry to můžeme ovlivnit?

post scriptum: během příšerného počasí se nedokážu soustředit na nic jiného, než-li na filozofické otázky ohledně smyslu života a jiných věcí. Děkuji za pochopení a těším se na vaše odpovědi;)

   Baví mě černobílé outfity s jedním výrazným barevným prvkem, jako je to například na těchto fotografiích: kabát s černými legínami a společně s magentovými (pro někoho růžovými) Converskami. Další barva, která se mi tímto způsobem líbí je ''elektrická'' modrá či neonově žlutá - a to na čemkoliv! Na botech, náramku, pásku, tričku, kalhotech... Bohužel se to někdy dokážě zvrtnout a konečný look může v nějakých případech vypadat nepřirozeně, až lacině. Důležitým pravidlem je tedy radši nic nepřehánět.
   Účelem tohoto kontrastování je poukaz na určitou část oblečení (bývá to především něco, čeho si nevšimneme na první pohled) - je to tak trochu jako hra s očima.

   Tuto sérii fotek v uměleckém duchu vytvořila Helene Ngoc Anh, o které jste již někdy museli někdy slyšet. A pokud ne, podívete se například zde na část jejího portfolia.
   Byla jsem nalíčená do bíla. Musím říct, že jsem se po pohledu do zrcadla docela vyděsila a ani jsem se nemohla pořádně usmát, jelikož jsem kvůli makeupu měla příšerně žluté zuby (+ nosím rovnátka = z mého pohledu celkem komická situace). Po celou dobu focení jsem dokonce vyvolávala strach všem, kteří byli v ateliéru - druhé modelce, vizážistce i fotografce. Měla jsem na sobě vypůjčené šaty z ateliéru Kamily Vochodské, které byly na mě tak dlouhé, tak jsem si musela stoupnout na dětskou plastovou stoličku IKEA - takže to vytvářelo ještě hrůzivější efekt! Na konci tohoto článku na vás čeká i menší backstage video:)
   Výsledná práce byla nedávno vystavena v UJEP v rámci výstav klauzurních prací studentů této školy.

1. Příprava ''obřadního stolu'' před svátky Nového lunárního roku hada - zapalují se tyčinky k pozvání zesnulých na třídenní hostinu.
2. Obálka s finanční odměnou, kterou tradičně dostávají vietnamské děti (pokud se nemýlím tak do svých deseti) nebo staří lidé nad sedmdesát. 
FYI: tento rok jsem dostala stovku! Ha! Čím víc stárnete, tím dostáváte méně:(
3. Nejlepší zázvorové bonbóny! Předtím je vyráběly v papírových obalech a byly mnohem chutnější - ti co znají, tak víc moc dobře. (koupíte ve vybraných večerkách)
4. Snad jediný vietnamský pamlsek, který jsem schopná sníst klidně několik kilo! Bohužel netuším, jaký je přesný překlad. Na obalu bylo napsáno pouze, že to obsahuje green beans. Více info na wiki. (seženete ve vietnamské tržnici)

outfit: EDC parka / Forever 21 svetr / Acne jeans / LeSportSac x Joyrich LA batoh / H&M čepice / ebay šátek/ Mixer kotníčkové boty