Summer Fever

2012

Nemám ráda léto a myslím, že v tom nejsem sama.
Se stále přibývající teplotou se člověk odívá čím dál víc méně a to pro lidi jako já znamená neustálé hledání inspirace, co se týče oblékání. 

Velice důležitou roli hrají v létě barvy. Hlavně aby v městské hromadné dopravě byla veselejší atmoška, ne?(wink) No i když občas to vlastně může být smutné, takže s výběrem kombinací barev to moc nepřehánějte a promyšlete si ji předtím, než vyjdete z domu. Jelikož nejsme blázni a chceme se cítit co nejlépe, nejlepší je stejně nechat na chladnější dny vše černé, co pohlcuje sluneční záření. Jak všichni víme, tomuto roku kralují pastelové odstíny, zobrazené na fotografiích v tomto článku (teda pokud vyloučíte ty neonové laky od American Apparel, které sakra dobře drží!). 
Spojila jsem k vytvoření běžného outfitu levandulové tílko z Topshopu, stříbrné unisexové kraťasy z minulé kolekce H&M Fashion Against AIDS, žlutou tašku a pánský náhrdelník s prazvláštní lebkou také ze švédského obchodního řetězce.

Nevím jak vy, ale má pleť bývá většinu času nevyživená, při menší fyzické námaze se mi obličej topí v potu a černé linky mám obtisknuté na víčkách, kde tam nemají vůbec co dělat. Poté se osuším papírovým kapesníčkem a mé dlouhé ranní líčení je najednou během několika sekund v čudu. A abych se nemusela často rozčilovat, používám voňavý hydratační pudr od Bourjois (pod něj ještě opalovací krém značky Avene s faktorem 50+). Když cítím, že mi hoří tváře, ihned vytáhnu z kabelky sprej s termální vodou. 

A jak to máte s létem vy?





Paul Gauguin

2012

Kam byste si vystavili svůj oblíbený obraz? 
Na zeď nebo na triko?


outfit: tričko Reserved / sukně Forever 21 / naušnice Mango

Wildcat

2012

Tento týden je pro mě velice unavující, jelikož jsem se vrátila opět do české školy, abych si dopsala testy a nechala si uzavřít známky za celý rok. Netoužím po ničem jiném než po úspešném ukončení ročníku a po dlouhých letních prázdninách bez starostí. 
Ach já tak potřebuji klid!

Mňau.






outfit: New Look top / Calvin Klein Jeans shorts / ebay bag a la Alexander Wang / Topshop leopard chelsea boots / New Yorker hat / ebay bracelet a la Hermes collier de chien

DSquared2 A/W12 film

2012

Podzimní kolekce DSquared2 
návrhářských dvojčat Deana a Dana je geniální!
60.léta + střední škola = nejlepší kombinace.


A Year in the Merde

2012


Můj rok ve Francii se uchýlil ke konci. 
Tento článek je takovým shrnutím mého pobytu, mých zkušeností. Dozvíte se především co mi bude chybět a co naopak nebudu vůbec postrádat.
Uvařte si kafe nebo čaj, dejte si něco dobrého na zub a pusťte se do čtení!
(Jo a název článku je podle knížky Merde! Rok v Paříži od Stephena Clarke)

Mým hlavním cílem bylo se naučit mluvit francouzsky. Ani jednou jsem se nepodívala na gramatiku, ale podstatné je, že jsem obohatila svou slovní zásobu. Dokážu vést formální i neformální konverzaci (hodně slangových frází, které jsem si zapamatovala nenajdete v žádném slovníku), už se nestydím oslovit rodilé mluvčí, jediné co se mi nepovedlo je přízvuk. Umím rulit jazykem, dělat nosovku, ale doufám, že to ostatní snad příjde časem. Občas zapomínám na češtinu, a proto prohodím během nějakého rozhovoru něco francouzsky, přemýšlím, lovím v paměti, prohodím další francouzské slovíčko, které mi také nejde přeložit a tak se vzdávám. To bude legrace, když přijedu zpátky do Česka! (mdr)

Dalším cílem bylo poznat důkladně francouzskou kulturu, což je snad to nejzajímavější. Spadá do ní škola, lidé, vztahy, prostředí, jídlo, svátky, politika atd. 
Ve škole jsem se naučila vydržet 55minut sedět v lavici, soustředit se na učení (někdy), dělat úkoly (cough cough), rychle se orientovat ve slovníčku, chodit včas, nesvačit, zvyknout si pít vodu z kohoutku, nechodit po každém vyučování na toalety a pochopit francouzský školní systém. Škola mi také přinesla mnoho žádostí o přátelství na facebooku a stála mě spoustu krve a potu. 

Trávila jsem většinu času na internátu, byla ubytovaná v šesti různých hostitelských rodinách, jela téměř sama do Paříže na dva týdny, strávila tři dny klidu na burgoňské vesnici... Tímto mi přibyla nová schopnost - rychlobalení. Kdyby mi někdo řekl, abych si do 5 minut sbalila věci, nedělalo by mi to žádný problém, hned bych věděla co by bylo nutné na cesty. Vlastně jsem se obecně naučila všechno, co se týče zavazadel - skládání oblečení a bot, organizace věcí (tím myslím výpočet spodního prádla na určité dny), tahání do i ze schodů, ježdění pařížským metrem na jednom kolečku nebo bez koleček. Chce to cvik. (walking like a boss)

Během volného času jsem sledovala minimálně pět seriálů, vyrobila masky pro Minty Concept Club a pracovala na projektu Můj milý deníčku díky Czech Original Fashion, vyzkoušela být na jeden den stylistkou pro magazín InStyle (více v záložce press), naučila se správně dýchat při běhání tak, aby mě nepíchalo v boku, často synchronizovat nové písničky do iPodu, odesílat pohledy a čekat na odpovědi, utrácet majlant za oblečení a jiné pěkné věci, nešetřit za kávy i kopečkové zmrzliny, používat Skype - založit si nový účet a zapomenout heslo, nepřekročit 70 znaků v esemesce, která stojí deset korun, umět manipulovat s umělými řasy, dokázat posedět u oběda tři hodiny (teda pokud se skládá z aperitivu, předkrmu, hlavního chodu, sýru nebo dezertu)... No bylo toho vážně hodně!

Za celý rok jsem spotřebovala dva šampony na vlasy, tři sprchové gely, tři antiperspiranty, jeden tělový krém, pět odličovacích mlék, jeden pudr, dvě tekuté linky na oči, jednu žehličku na vlasy, půl flakonku parfému, sedm balíčků po 100kusech tamponků na obličej, čtyři zubní kartáčky (jeden ztratila), dvě zubní pasty a tadyten týden asi dokončím svůj denní krém a balzám na rty. Ztratila jsem jednu černou ponožku, milion tužek, jeden diář, zlomila dvě pravítka, okousala plastové konce od propisek a nechala si od matikáře ukrást své oblíbené stabilo. Měla jsem své první klíště (plus před třemi týdny druhé) a také první puchýř (po dlouhém chození v Paříži). Za celou tu dobu jsem dvakrát brečela u filmu. Ochutnala jsem rebarborovou zmrzlinu a teď mohu v klidu umřít.

A teď je čas na to, abych vyjádřila to, co mě vytáčelo či nelíbilo. 
Z mínusů je toho méně.
Jedna z věcí, kterou řešíte když mluvíte o pobytu v zahraničí - finance. Všichni dobře víme, že (nejenom) Francie je mnohem finančně náročnější než Česká republika. Při každém návratu jsem si musela vyměňovat peníze a pak všechno během nákupu přepočítávat. Mám asi kilo centů v peněžence a nebaví mě s nimi platit. Ne, nemám bankovní účet.
Dále byly příšerně nepříjemné cesty autobusem z Prahy do Dijonu a naopak. Není to stejné jako let do jiných časových pásem, ale vážení, 15 hodin sezení v sedačce s malý prostorem pro nohy je docela peklo. Poté mi vadilo, že ve škole mají pěkně blbou organizaci a personál je jedna velká katastrofa. Když jsem měla nějaký dotaz, šla jsem do kanceláře, tam mě poslali do jiné kanceláře a ti mě pak taky poslali někam a bylo to takhle pořád dokola. Hrůza, vám povídám! Nevím jak je to na ostatních školách, ale mí francouzští spolužáci přiznávají, že je to naprosto normální. Nevýhoda toho být daleko od domova je to, že ztrácíte kontakt s některými lidmi, prošvihnete hodně zajímavých akcí a občas máte hroznej homesick. 
Toť vše. 

Musím říct, že nelituji toho úžasného roku ve Francii.
Dalo mi to víc než jsem očekávala. 
Ach jo, bude se mi fakt stýskat. 
Budu asi brečet.





foto: 
v rámci hodiny vizuálního umění jsem vytvořila menší sérii na jednorázovém fotoaparátu


music: Kimbra - Settle Down


Heart Is A Beating Drum

2012

Ozývám se až teď, jelikož jsem o víkendu byla u francouzské kamarádky na venkově, takže jsem nebyla vůbec inspirovaná k tomu, abych vytvořila nějaký pořádný článek (což tento zrovna není). Abych vám to vynahradila, tento pátek na vás čeká něco délšího než obvykle, protože si to vážně zasloužíte. 
Začněte se pomalu připravovat!