Ve čtvrtek večer jsem se zúčastnila DIY akce v pražském butiku Freshlabels (který je podle mě takovým českým ekvivalentem pařížského Citadium, kam chodí všichni styloví Francouzi) a musím říct, že jsem si to užila! Tolik kreativních lidí na jednom místě, to se jen tak nevidí! Sprejovalo se, kreslilo, čmáralo... Fantazii se meze nekladly:) 

Hned na začátku jsem dostala do rukou krabici bílých Vansek (jó, i v tomto nedotčeném stavu už byly parádní!) a další půlhodinu jsem zoufale chodila sem a tam, protože jsem po megadlouhém dni ve škole nebyla příliš schopná probudit mé mozkové buňky. Najednou mě políbila múza. Uchopila jsem červený sprej, nabarvila boty do pěti minut a poté si hrála s fixami na textil. Tadá!

Co mě inspirovalo k mému výtvoru? Měnící se obrazce v kaleidoskopu a také odlesk diamantů.

A co byste si chtěli namalovat vy? Zkoušeli jste to někdy?

Můj diář hned po proměně a předtím, než se mi slouply všechny samolepky a písmenka.

Čepici inspirovanou kolekcí Jil Sander 2012 pro jaro/léto jsem si chtěla udělat už dávno, ale předtím jsem jako blázen musela najít obchod s francouzskými závoji. 
Bylo to opravdu marné hledat něco v Praze, a tak jsem se spolehla na eBay a našla nejenom tu prokletou plastovou síťku, ale také černou čepici čínské výroby. 
Originál stojí $440 - v přepočtu plus/mínus 8500kč. Mně to stálo přibližně 34x méně.

Takzvaný ''veiled beanie'' jsem si poprvé zamilovala na Bryanboyovi i na Anně Dello Russo. Líbí se mi kontrast mezi obyčejnou lyžařskou čepicí a zajímavým elegantním prvkem. Hodí se ke všemu - dá se nosit s khaki parkou nebo klidně s večerní róbou. S tímto univerzálním doplňkem se dokonce prohřeji během chladných a větrných dnů. 

Podělím se s vámi o snadný obrázkový návod, který vám pomůže nejenom ušetřit několik tisíc, ale dokáže z obyčejného outfitu udělat mistrovské dílo!

Znáte ten báječný pocit když dokončíte svůj první šící projekt, který vás během práce ohromně baví? Je to téměř nepopsatelné! Viďte?

Tři dny, celkem na pár hodin jsem se zamkla v pokoji, pustila do sluchátek hudbu, zapojila šicí stroj s pedálem a začala přemýšlet nad střihem sukně. Před stříháním látky jsem zjistila, že je to ale samá matematika. Musela jsem použít vzorec na výpočet obvodu kruhu, musela najít poloměr, změřila si pas a zasadila do r=obvod pasu/2π. Dále byla potřeba načrtnout všechny číselné údaje na látku pomocí křídy a potom došlo na stříhání. 

Zdá se to zatím celkem okay, ale musela jsem vynechat několik složitých procesů, aby tento článek nebyl náhodou nekonečný. 

Následující den ráno jsem zašla do galanterie si koupit kovový zip, jinak bych do sukně asi nevlezla. Zašívání zipu bylo teda peklo! Zkoumala jsem všechna zapínání na svých jiných oděvech, prolistovala pár knížek a nakonec jsem to dala dohromady. Zbývalo mi pouze zašít kruhový lem, což byl pro mě také tvrdý oříšek. Sice to není krásně zakulacené, protože se mi několikrát nějakým způsobem potento šicí stroj, ale z dálky to naštěstí nejde vidět. Chce to cvik a hlavně si budu muset příště podívat na to, jak se to vlastně správně dělá. 
No a po pár dnech trpělivosti a píle jsem si na sebe vzala novou květinovou sukni, obula černé klíny, oběhla všechny rodinné příslušníky a nechala si pochválit nový kousek do skříně. Tím jsem dostala ještě větší motivaci na další šití. 

Sukně má samozřejmě i svůj menší příběh, historii. Například jsem sehnala tuto krásnou látku na jednom blešáku, v nějaké zapadlé francouzské vesničce a bílá niť je stará několik desítek let, našla jsem ji ve kůlně, kde bylo mnoho starých pokladů po bývalých majitelech našeho domu. Inspirace pochází z kultovních filmů s božskou Audrey Hepburn, kterých jsem viděla od začátku prázdnin nespočet. No a to je ze života sukně všechno. 

Outfit na fotografiích není zrovna můj styl, ale ke spodku se podle mě hodí spíš něco retro.

music: Metronomy - A Thing For Me (Breakbot remix)

Jelikož jsem si minulý rok hrozně moc přála šicí stroj (a otravovala s tím celé své okolí), dostala jsem ho těsně před odjezdem do Francie. Rozhodla jsem se ho zrovna dnes použít i na něco jiného než na primitivní zkracování kalhot. 

Takže jsem začala vytvářet! (aplaus)

Protože jsem samouk, jediné co mám k dizpozici jsou knihy o šití - jednu světově nejprodávanější jsem si pořídila Paříži, druhou s babským odérem z roku 1984 na francouzském blešáku (v přepočtu na takových 8 korun). 

Zatím mě práce s krásnou vzorovanou látkou baví a jde mi pěkně od ruky 

(jo, samochvála smrdí). 

Chybí mi pár drobných věcí, které se chystám dokoupit v pondělí a v ten den to bude snad hotové. 

Tak tedy kdo z vás umí pořádně šít?