Neuf Mois

2012


Devět měsíců focení se na webkameru. 
Pokaždé jiný účes, ale mentalita pořád stejná.



A Year in the Merde

2012


Můj rok ve Francii se uchýlil ke konci. 
Tento článek je takovým shrnutím mého pobytu, mých zkušeností. Dozvíte se především co mi bude chybět a co naopak nebudu vůbec postrádat.
Uvařte si kafe nebo čaj, dejte si něco dobrého na zub a pusťte se do čtení!
(Jo a název článku je podle knížky Merde! Rok v Paříži od Stephena Clarke)

Mým hlavním cílem bylo se naučit mluvit francouzsky. Ani jednou jsem se nepodívala na gramatiku, ale podstatné je, že jsem obohatila svou slovní zásobu. Dokážu vést formální i neformální konverzaci (hodně slangových frází, které jsem si zapamatovala nenajdete v žádném slovníku), už se nestydím oslovit rodilé mluvčí, jediné co se mi nepovedlo je přízvuk. Umím rulit jazykem, dělat nosovku, ale doufám, že to ostatní snad příjde časem. Občas zapomínám na češtinu, a proto prohodím během nějakého rozhovoru něco francouzsky, přemýšlím, lovím v paměti, prohodím další francouzské slovíčko, které mi také nejde přeložit a tak se vzdávám. To bude legrace, když přijedu zpátky do Česka! (mdr)

Dalším cílem bylo poznat důkladně francouzskou kulturu, což je snad to nejzajímavější. Spadá do ní škola, lidé, vztahy, prostředí, jídlo, svátky, politika atd. 
Ve škole jsem se naučila vydržet 55minut sedět v lavici, soustředit se na učení (někdy), dělat úkoly (cough cough), rychle se orientovat ve slovníčku, chodit včas, nesvačit, zvyknout si pít vodu z kohoutku, nechodit po každém vyučování na toalety a pochopit francouzský školní systém. Škola mi také přinesla mnoho žádostí o přátelství na facebooku a stála mě spoustu krve a potu. 

Trávila jsem většinu času na internátu, byla ubytovaná v šesti různých hostitelských rodinách, jela téměř sama do Paříže na dva týdny, strávila tři dny klidu na burgoňské vesnici... Tímto mi přibyla nová schopnost - rychlobalení. Kdyby mi někdo řekl, abych si do 5 minut sbalila věci, nedělalo by mi to žádný problém, hned bych věděla co by bylo nutné na cesty. Vlastně jsem se obecně naučila všechno, co se týče zavazadel - skládání oblečení a bot, organizace věcí (tím myslím výpočet spodního prádla na určité dny), tahání do i ze schodů, ježdění pařížským metrem na jednom kolečku nebo bez koleček. Chce to cvik. (walking like a boss)

Během volného času jsem sledovala minimálně pět seriálů, vyrobila masky pro Minty Concept Club a pracovala na projektu Můj milý deníčku díky Czech Original Fashion, vyzkoušela být na jeden den stylistkou pro magazín InStyle (více v záložce press), naučila se správně dýchat při běhání tak, aby mě nepíchalo v boku, často synchronizovat nové písničky do iPodu, odesílat pohledy a čekat na odpovědi, utrácet majlant za oblečení a jiné pěkné věci, nešetřit za kávy i kopečkové zmrzliny, používat Skype - založit si nový účet a zapomenout heslo, nepřekročit 70 znaků v esemesce, která stojí deset korun, umět manipulovat s umělými řasy, dokázat posedět u oběda tři hodiny (teda pokud se skládá z aperitivu, předkrmu, hlavního chodu, sýru nebo dezertu)... No bylo toho vážně hodně!

Za celý rok jsem spotřebovala dva šampony na vlasy, tři sprchové gely, tři antiperspiranty, jeden tělový krém, pět odličovacích mlék, jeden pudr, dvě tekuté linky na oči, jednu žehličku na vlasy, půl flakonku parfému, sedm balíčků po 100kusech tamponků na obličej, čtyři zubní kartáčky (jeden ztratila), dvě zubní pasty a tadyten týden asi dokončím svůj denní krém a balzám na rty. Ztratila jsem jednu černou ponožku, milion tužek, jeden diář, zlomila dvě pravítka, okousala plastové konce od propisek a nechala si od matikáře ukrást své oblíbené stabilo. Měla jsem své první klíště (plus před třemi týdny druhé) a také první puchýř (po dlouhém chození v Paříži). Za celou tu dobu jsem dvakrát brečela u filmu. Ochutnala jsem rebarborovou zmrzlinu a teď mohu v klidu umřít.

A teď je čas na to, abych vyjádřila to, co mě vytáčelo či nelíbilo. 
Z mínusů je toho méně.
Jedna z věcí, kterou řešíte když mluvíte o pobytu v zahraničí - finance. Všichni dobře víme, že (nejenom) Francie je mnohem finančně náročnější než Česká republika. Při každém návratu jsem si musela vyměňovat peníze a pak všechno během nákupu přepočítávat. Mám asi kilo centů v peněžence a nebaví mě s nimi platit. Ne, nemám bankovní účet.
Dále byly příšerně nepříjemné cesty autobusem z Prahy do Dijonu a naopak. Není to stejné jako let do jiných časových pásem, ale vážení, 15 hodin sezení v sedačce s malý prostorem pro nohy je docela peklo. Poté mi vadilo, že ve škole mají pěkně blbou organizaci a personál je jedna velká katastrofa. Když jsem měla nějaký dotaz, šla jsem do kanceláře, tam mě poslali do jiné kanceláře a ti mě pak taky poslali někam a bylo to takhle pořád dokola. Hrůza, vám povídám! Nevím jak je to na ostatních školách, ale mí francouzští spolužáci přiznávají, že je to naprosto normální. Nevýhoda toho být daleko od domova je to, že ztrácíte kontakt s některými lidmi, prošvihnete hodně zajímavých akcí a občas máte hroznej homesick. 
Toť vše. 

Musím říct, že nelituji toho úžasného roku ve Francii.
Dalo mi to víc než jsem očekávala. 
Ach jo, bude se mi fakt stýskat. 
Budu asi brečet.





foto: 
v rámci hodiny vizuálního umění jsem vytvořila menší sérii na jednorázovém fotoaparátu


music: Kimbra - Settle Down


Heart Is A Beating Drum

2012

Ozývám se až teď, jelikož jsem o víkendu byla u francouzské kamarádky na venkově, takže jsem nebyla vůbec inspirovaná k tomu, abych vytvořila nějaký pořádný článek (což tento zrovna není). Abych vám to vynahradila, tento pátek na vás čeká něco délšího než obvykle, protože si to vážně zasloužíte. 
Začněte se pomalu připravovat!





We Are Young

2012

Díky státnímu svátku se mi prodloužil víkend. Tentokrát jsem měla očistu od internetového světa a strávila krásné tři dny na pravém francouzském venkově. Nejenom, že jsem si pořádně odpočinula, ale také jsem se naučila upéct pár klasických dezertů. 

Minulý týden jsem si chtěla udělat radost a pořídila si peříčkovou čelenku z H&M kolekce Fashion Against AIDS. Brzy se vám v ní ukážu. 
Pusťte si ještě tuto písničku, je děsně vlezlá:




Black Magic

2012

Blíží se konec francouzského školního roku a nevím proč mám neustále náladu se oblékat do černého oblečení. Náladou to určitě nebude, možná jsem se nechala podvědomě inspirovat tmavými, šedými mraky, které snad nikdy z oblohy nezmizí.
Objednala jsem si od začátku února z internetu milion věcí a těším se, až k nim budu mít za měsíc konečně přístup. Na obíhání butiků není moc volného času, občas mě potká něco jako lenost a tady ve Francii je to samý svátek, takže je všechno zavřené. Grrr!

Dnešní outfit jsem doplnila kočičkovými klíny, které mě zatím neomrzely. Místo toho, abych se v nich promenádovala po školním areálu takových čtyřiadvacet hodin, překonávala štěrkové chodníky a nekonečné schody, využívám je tuto chvíli na dekoraci mého chudého šatníku na internátu. 









photos by Lucie Drábková


wearing: 
Acne jeans / Mango denim jacket + black top / H&M lurex jumper / eBay kitty shoes / American Apparel NEON nail polish

The Aristocat

2012

Miaou!
Je mi ctí Vám představit ty nejroztomilejší boty na celém světě. Ba ne, v celém vesmíru!
Zamilovala jsem se však nejdříve do originálních Tessa wedges od Charlotte Olympia, ale jelikož nemám výplatu jako Alexa Chung, Katy Perry, Beyoncé, Sarah Jessica Parker nebo jako Alix Bancourt z blogu Cherry Blossom Girl, které tyto úžasné boty nosí, sehnala jsem si finančně dostupnější verzi. Zásilka mi přišla do Prahy už dávno, ale nemohla jsem se dočkat, tak jsem si je nechala poslat do Dijonu. A jsou konečně u mě! 
Budu je chránit celým svým tělem a duší, i když vím, že mají devět životů. 
Nebo to má být vlastně naopak? 













photos by wonderful Lucie Drabkova



wearing: H&M dress / New Look tights / eBay kitty wedges

A Real Hero

2012

V úterý jsem se vrátila zpátky na internát, kam jsem potáhla kufr bez koleček, který se mi rozbil už při cestě do Paříže. Nějaký čas si říkám, že bych měla investovat do kvalitnějších zavazadel, protože stejně budu ještě v životě hodně cestovat (teda doufám!).

Předevčírem mi došel z Prahy další pár bot, který jsem si před měsícem objednala, čekala na něj netrpělivě dlouho, takže vám ho nutně v neděli musím ukázat! Nosila jsem ty klíny celý večer, když jsem psala úkoly. Klidně bych v nich spala, ale co by si o mě asi myslely spolubydlící? 

Ve škole to začíná být pěkná nuda, jelikož nám odpadají hodiny a moc se neučíme. Například dneska jsem začínala od 12h a končila hned po 55minutách. Ještě k tomu to byla přednáška o závislosti na mobilech, počítačových konzolách a o hlavně tom, jak je internet nebezpečný. Další týden je čtyřdenní volno a za chvíli tu bude konec školního roku. 
Všechno plyne tak rychle!




wearing: H&M varsity cardigan + tights / Pimkie faux leather skirt

French Everyday Life

2012
Povězme si něco o běžném životě Francouzů, o tom jak se odlišují od českého národu.

Škola
Jedna vyučovací hodina trvá 55minut a když máte dvě takové hodiny za sebou, tak je to vážně peklo. Spolužáci jsou otrávení stejně jako já, žádají profesora, aby je pustil dřív kvůli vlaku (whatever), ten to jako vždycky zamítne. Deset minut před koncem hodiny si balí věci do tašek a čekají na zvonění. Profesor se rozzuří a žádá studenty, aby si opět vybalili své pomůcky. Poté následuje pětiminutová přestávka, po které všichni tak toužili. Během toho pošlou zilion esemesek a přesunou se do jiné učebny. Já mezitím nestíhám zajít na toalety, takže mi nezbývá nic jiného než sedět v učebně se zkříženýma nohama a počkat na odpoledku. Tenhle problém mám nejspíš jenom já, bez vody bych se nedokázala soustředit na učení. Mí spolužáci vypijí snad za celý den pouze sklenku během oběda. Taky bych chtěla mít takovou výdrž. 
Když končí škola, vyletí z budovy rychlostí světla. Zletilí i nezletilí ještě poklábosí s kamarády s cigaretou v ruce. Občas to bývá něco jiného. Zvláštní na tom je, že mezi nimi jsou i profesoři. Musím uznat, že máme ten nejnechutnější a nejpoplivanější chodník u školního vchodu v celém městě. 


Vzdělání
Ve věku 15 nebo 16 let si vybíráte zaměření, základní větve jsou - vědy, ekonomie či literatura. Nevybíráte si to sami, ale na to je conseil de classe, aneb několikahodinová schůzka, na které se sejdou všichni vaši učitelé navrhující známky pro každičkého studenta na trimestrální vysvědčení a také křížkující formulář, který radikálně ovlivní vaši budoucnost. Kdybyste chtěli studovat přírodní vědy, pracovat jako lékař a neměli byste dobré známky z fyziky, mohou vám napsat, že se na to nehodíte a tím se bohužel nedostanete tam, kam jste původně chtěli. Možná vás pošlou dělat literaturu.


Milostný život
Obecně se říká, že kluci bývají ti, kteří udělají první krok a zvou slečny na schůzku. Víte co myslím? Určitě to znáte z filmů. Byla jsem vskutku překvapená, když jsem slyšela od Francouzek, že to jsou většinou ony, co odstartují vztah. Když se zeptáte francouzského klučiny, jak se seznámil s jeho holkou, bude vám tvrdit, že ji sbalil úplně sám. Prostě frajer.
Po okamžité změně statusu ze single na being in relationship si čerstvě zamilovaní posílají na zeď nekonečné množství srdíček, píšou Je t'aime mon amour, přidají romatický citát a vylívají si vzájemně ty nejhlubší city. V Česku to podle mě dělají lidé, když mají minimálně půl roku vztahu. Ve školním areálu se nelze vyhnout líbajících se párů. S takovou armádou byste klidně mohli uspořádat třetí světovou. Co se týče výběru partnera, platí tu heslo - protiklady se přitahují. Pohlední kluci chodí s intelektuálními holkami s nevýrazným vzhledem a chytří kluci (dle mého vkusu ne moc pohlední) chodí s pěknými holkami, které kašlou na školu. Vztahy trvající víc než týden by si měly zasloužit obrovský aplaus. A když už se mluví o sexuálním životě, jsou velice otevření. Je to asi druhé nebo třetí nejčastější téma teenagerů.


Virtuální svět
Osm stovek přátel nebo dvěstě lajků na profilovce je úplně běžné. Francouzi se většinu času baví prostřednictvím esemes zpráv než-li srazem s pravými přáteli. 


Životní styl
Každý druhý kouří. Krabička cigaret s výrazným nápisem FUMER TUE (kouření zabíjí) stojí od 6euro, a proto si mnoho Francouzů kupují tabák. Neexistují tu relaxační orientální čajovny, ale disko kluby s nejvíc disko hudbou z rádia, disko obsluhou a mega disko koulí nad vámi a zmodernizovanou vodní dýmkou. 
O stravovacích zvycích jsem se již zmiňovala ve starším článku ZDE. 

Sport
Sport se tu bere ale velice, velice vážně. Sport je jich vášeň. Sport je totiž... všechno. Francouzi si stále namlouvají, že jsou nejlepší ve fotbale, v rugby, v hokeji, v basketbalu, v házené, v petangu... Jednoduše ve všech pohybových aktivitách. Tělesná výchova je tu přísně známkovaná a taky se z ní dělá maturita, což je podle mě absurdní. 
Naopak mě velice těší, že si udělají vždy čas na sportování. Klidně si přivstanou v šest ráno.

Městská hromadná doprava a společnost
Autobusy jezdí sice na zemní plyn, ale nic nemění můj názor na tento strašlivý dopravní prostředek. Řidiči jedou jak zběsilí, nečekají na důchodce, kteří zrovna nastoupili. Ti chudáci musí stát, protože jim nikdo zdravotně přizpůsobilý neuvolní místo, což je podle mě vrchol neslušnosti. Staří lidé tu jsou celkem fajn. Nosí ultra-vintage Chanel oblečení, rádi si s vámi povídají na zastávce a ptají se jestli jste z Číny nebo Japonska. Odpovím, že jsem Vietnamka, která se narodila v České republice, oni přikývnou a řeknou: ahhh Československo! Říkám si, že to musí být opravdu divné se dozvědět takovou novinku po 19letech. Francouzi se výtečně orientují nejenom v dějepise, ale dokážou i perlit v zeměpise. Československá republika se nachází vedle Ruska a Maďarska, neznáme moře a místo žárovek používáme svíčky. Kromě toho znají některé české sportovce jako je například Petr Čech. Horší to snad nemůže být.


Obchody a ekonomika
V neděli se podle zákona nesmí pracovat, všechno je zavřené, chodí se na nedělní mši. Týdně si občan musí odpracovat minimálně 35hodin. Průměrná čistá mzda zaměstnance se pohybuje kolem dvacetiosmi tisíc. Potraviny, alkohol, tabákové výrobky tu jsou velice drahé. Naopak se tu dají sehnat o polovinu levnější vajíčka než v Česku.
Obsluha v obchodech je super. Chová se přirozeně mile, pozdraví vás, ochotně nabídne svou pomoc, poděkuje za návštěvu, popřeje vám krásný den i přesto, že jste si nic nekoupili. 
Dýška v butitcích s oblečením neberou. Nevemou si od vás ani jeden cent. 
Jeden čas jsme se učili na hodině marketingu, že existuje zákon ohledně slev. Přesná data nejsou fixovaná, ale zimní výprodeje začínají vždy třetí lednovou středu a ty letní někdy poslední středu v červnu. Trvají pokaždé pět týdnů.


Politika
Blíží se volby, o kterých všichni dospělí mluví. Noviny jsou plné kartikatur politiků. Nesmí samozřejmě chybět malý muž s velkou mocí, tzv.''Sarko''. 


Budoucnost
Málem mi spadla čelist, když jsem se dozvěděla, že někteří Francouzi nemají absolutní zájem o cestování, poznávání jiných částí světa. Nic jim to neříká. Nevadí jim stereotyp, prý plánují studovat, pracovat a umřít ve svém milovaném rodném městečku. C'est la vie?

Always Something

2012

Pevně doufám, že jste prožili lepší pracovní týden než já. 
Jelikož mi včera v noci expolodovala žehlička v ruce a vyhodila pojistky v našem pokoji na internátě, rozhodla jsem se investovat do nové. (viz outfit à la jedeme do elektra) Ještě k tomu mám hlubokou depresi z toho, že nemám dostatek času na nakupování. Znáte to. Snažím se objednávat oblečení z internetu, ale dostanu se k nim bohužel za dlouho, až v Praze. Těším se na příští sobotu, protože to prostě musím napravit!
Jste pro a nebo proti nakupování na netu? Jaké internetové obchody vám nejvíce vyhovují? 




wearing: Bershka top / H&M cardigan / Pull&Bear leggings / H&M Fashion Against Aids 2011 transparent bag / New Yorker star scarf

French Spring Style

2012
Jelikož jsem předchozí díl o francouzském stylu psala někdy v zimě, je ten pravý čas napsat dále něco o jarním oblékání místních obyvatel. Za tento nápad děkuji mé čtenářce Lady M.!

Tentokrát jsem vytvořila dvě velké skupiny - ženy a muži.

Začněme slečnami, protože mají vždy přednost.
Outfit na teplejší dny se skládá z několika pohodlných a nadčasových kousků, které nejsou nijak výstřední. Od hlavy až k patě se pravá Francouzka šatí do světlého jemného topu, do obyčejného jednobarevného trička (někdy má na něm neonové proužky). K tomu nesmí chybět modré nebo černé sako s ohrnutými rukávy a zlatými knoflíky. Často uvidíte v ulicích také černé kožené křiváky. Dále má na sobě džíny (od černých až po růžových), protože je v nich největší komfort. Pokud svítí slunce, ohrne si nohavice a obuje se do nenápadných balerínek nebo do plátěnek. Tím nikdy nic nezkazí. Celý look doplní kabelkou Longchamp, která se dá nosit celý rok, dlouhým náhrdelníkem, hodinkami nebo náramky a slunečními brýlemi. 
Rozčeše si vlasy, nanese řasenku a rudou rtěnku. Denní outfit je hotový! Domluví se přes esemesky s nejlepšími kamarádkami na odpoledním shoppingu, během kterého se baví o svých zážitcích, o pěkných klucích ze školy a řeší si vzájemně své problémy. Když takovou partičku kamarádek někde uvidíte, všimnete si, že každá vypadá elegantně, upraveně. Postřehnete také to, že se oblékají úplně stejně. Platí to tak i pro věkovou skupinu 20+. Což je ještě smutnější. Proč jim chybí originalita? Je to velký problém si najít vlastní styl? Na to vám bohužel nedokážu přesně odpovědět. Možná se to týká pouze menších měst jako je Dijon, pro který platí to, co jsem napsala výše. Co si myslíte vy?
French spring style
Muži, muži. Co mám vám povídat. Znáte ten hloupý předsudek o tom, že pohlední muži bývají  homosexuální? Musím vám říct, že je to opravdu nesmysl! Teda tady ve Francii to moc neplatí. Ať žijí hipsteři a styl à la The Kooples!
(Pro menší představu si otevřte lookbook.nu.)


One Minute to Midnight

2012

O půlnoci zažiji šíleně dlouhou cestu do Prahy. Přibližně patnáct hodin jízdy. 
Proč musí být Německo tak veliké? 
Celé odpoledne jsem byla v supermarketu, abych si koupila něco sladkého na zub a také něco na čtení v autobuse. To jsem samozřejmě neměla dělat. Kromě tří zavazadel mám o jedno víc. (sigh)
Neuvěřitelně se těším domů i přes všechny rozdílové zkoušky, které mě na začátku týdne čekají. Dále se těším na to, až si nahlas pustím mé oblíbené album do Justice, které jsem si nově pořídila. 
Doufám, že během zimních prázdnin splním vše, co mám už v délším čase v plánu! 









music: Justice - One Minute to Midnight


wearing: H&M cardigan + kids leggings / Berska top / eBay shoes 

Raise Me Up

2012

Tuto zimu vítězí komfort nad vizuální stránkou. 
Na fotografiích můj nejpohodlnější outfit do školy à la zálesák.







wearing: 
Mango jumper / H&M kids leggings + shoes + hat / Bershka scarf + top / Pimkie brown socks

Sweet French Cliché

2012
Jak probíhá klasický den zahraničního studenta ve Francii? Tentokrát se budeme bavit o stereotypu a dneska ne o módě. Pokud vás to zajímá, čtěte níže.


Vybrala jsem si čtvrtek. Proč čtvrtek? Protože tento den je snad nejnáročnější.
Ráno probíhá během celého pracovního týdne stejně. Budíček v 6:29. Je tma jak v pytli. Ach ne, už zase. Spala jsem s puštěným iPodem. Na obrazovce se zobrazuje červená baterka. Svítím si mobilem, abych neprobudila spolubydlící. Au. Zakopávám o něčí boty. Toaleta. Čištění zubů. Opláchnutí obličeje studenou vodou na probuzení. Vybírání oblečení. Oblékání. Ponožky - kalhoty - podprsenka - top - svetr - šála. Líčení. Krém - pudr - tvářenka - linky. Zrcadlo. Popřípadě menší úprava. 7:26, čas na to, abych vyšla z internátu na snídani. Fronta na otisk prstů. Vyjede mi barevný lísteček. Někdy mi nevyjede, tak se naštvu. Beru si na tác lžičku, nůž a cukr. K tomu ještě dva bílé hrníčky. Jeden doplním studeným mlékem, druhý horkou vodou na kafe. Beru si pomeračový džus, který mi nechutná. Jdu odevzdat lísteček. Beru si máslo, ubrousek, ovoce a bagetu. Jdu si sednout do kantýny. Jím. Nabídnu někomu pomerančový džus. Všichni se hlásí. Odnáším tác. Vyjdu ven, nadechnu se pořádně čerstvého vzduchu a šup do školy.


8:00. Začíná hodina Histoire&Géographie. Sedím v první lavici, protože jsou všichni vysocí a já bych přes ně neviděla. A taky proto, abych se dokázala soustředit na to, co říká profesorka. Všichni si sbalili věci o 15minut dřív. Učitelka je napomíná. 8:55. Zvoní. 
Mám dvě hodiny volna. Zajdu do knihovny, CDI. Dělám úkoly. Občas ne. Jdu na internet zkontrolovat emaily.  Zkouším, zda konečně funguje facebook, ikdyž vím, že je zablokovaný. Napíše mi to ACCES INTERDIT. Zafuním. Za pokus to stálo. Čas ubíhá pomalu. Rozhodnu se, že nakonec udělám úkoly. Další týden pak nebudu mít co dělat. Nechám si nejtěžší na víkend. Čas od času zajdu do Carrefouru, Casina či do Intermarché si koupit něco na zub. 


První fotografie internátu od L.Drábkové. Na druhé je můj spací koutek se skříní.
V jedenáct mi začíná Anglais. Ano, angličtina. Můj nejoblíbenější předmět. Sedím s kamarádkou v lavici a smějeme se Francouzům. Mají vtipný přízvuk. Tadyten jazyk jim upřímně fakt nejde. Sami to přiznávají. Obě dvě se bavíme a na vysvědčení dostáváme více než 19 bodů z 20 (bazinga). Zvoní. Rychle běžíme z druhého patra ven, abychom nemusely stát dlouhou frontu. Stejně ji čekáme (pu#&€@!). Během toho sleduje kamarádka seriály na svém iPodu a já nadávám na to, že ho mám vybitý. Mám hlad. Přiložíme k detektoru packy a vememe si lísteček. Tác, předkrm (ledový salát s krutony jako vždy), dezert/ovoce, sýry. Další fronta. Hlavní jídlo. Odevzdávám lísteček. Vemu si skleničku. Hledám místo na sezení. Jím. Nikdo nechce pro karafu s vodou. Nakonec někdo chytrý pro ni půjde. Já ne, protože bych pak nestihla následující hodinu ve čtvrtém patře v jiné budově. Nasírám se. Nestíhám a musím hltat. Běžím s batohem a jednou taškou, ve které mám laboratorní plášť. Čekám před třídou. Přijde učitel. Všichni říkají, že vypadá jako George Clooney. V hlavě si říkám - no jo! Začíná Physique-Chimie. Hodina a půl utrpení. Travaux pratiques. Profesor z nás dělá blbce a vysvětluje látku tím nejpomalenějším tempem. Zeptá se mě, jestli tomu rozumím. Odpovím že oui. Někdy tomu nerozumím a přesto řeknu oui. Jde to automaticky. Ve třídě je randál, jako vždy. Unavuje mě to. Navazuje další hodinka a půl SVT, aneb biologie. Jsem totálně mimo a koukám na to, jak se přehřívá promítačka. Francouzi jsou zase hluční. Taisez-vous! Profesorka začíná být taky sama hlučná. Sleduji tajně čas. Mám oči v sloup, když se dovím, že zbývá 30minut do konce. Když píšeme test, sedí se mnou jedna holka, která opakovala ročník. Je o deset hlav vyšší než já. Opisuje ode mě. Znerózňuje mě to a spletu se. Me#@&! Zvoní. Sednu si na studenou podlahu a čekám na hodinu Science&Laboratoire. Pracujeme na nějakém experimentu. Přeskočím tyto dvě nezáživné hodiny a voila - končí mi den. Stěžuji si na to, že jsem si zbytečně brala plášť. Jdu na intr. Ohlásím se. Otvírám skříň, ve které si vemu menší svačinku. Byla tak malá, že už ani nemám chuť na večeři. Podívám se do zrcadla. Zděsím se sama sebe, jelikož se mi linky obtiskly na víčka a vypadám jak po porodu. Otřu si prsty dolní linky. Už je to o chlup lepší. 


V půl sedmé nás odhání na večeři surveillante-ka, v předkladu něco jako vychovatelka. Dostojím frontu, přiložím opět packu na detektor a dělám to samý jako během oběda. K večeři míváme i polévku. Když máme nudlovou, těstoviny jsou převařené a není to moc dobré. U jídla si s přáteli vyprávíme vtipné historky. Někdy dojde i na hru Kontakt. Házím všechny zbytky na jeden talíř. Fuj. Blé. Co mám dělat s nedojezenou polévkou? Jdeme ven a potkáváme hyperaktivní rugbisty. Čekáme do 19:30, kdy bude internát otevřený. Rychlou chůzí vejdu do pokoje, sundám si kabát, vemu si věci na koupání a běžím sprintem do koupely, aby mi nikdo nezabral druhou sprchu, protože je nejlepší. Samozřejmě je jedna Francouzka rychlejší než já a zabere mi ji. Po sprše mám pod očima velké černé kruhy. Prostě panda. Když neposíchám, stihnu se předtím odlíčit. V pyžámku si připravím věci do školy a na víkend v hostitelské rodině, kde to nemám ráda, jelikož tam netopí. Učím se, uklízím, zabíjím čas. Dneska hlídá surveillantka Sophie - tu nikdo nemá rád. A proto si před desátou vyčistím dásně. Od pondělka do středy tu bývá Crystelle, ta je naopak strašně fajn. To si můžu čistit zuby i po desátý a nebude jí to vůbec vadit. 


Jdu spát. Ještě přemýšlím o svých plánech do budoucna. Zítra je pátek, začínám od 9ti a končím každý druhý týden ve dvanáct. Budu mít dostatek času, abych mohla hodit článek do blogu? O čem asi bude? Mám sladké sny. 


1.) Po obědě. 2.) a 3.) Nejlepší je, když jsou čerstvě upečené. 4.) Na kakau v jednom baru.

music: Pink Martini - Je Veux Pas Travailler


Kiss with A Fist

2012

Růžové legíno-kalhoty. Líbí se mi na nich, že jsou zúžené u kotníků. Takovýhle typ kalhot není sice vůbec(!) doporučený pro osoby s malou výškou, protože opticky zkracují nohy, ale myslím si, že v kombinaci s vysokými botami to ještě ujde. Když jsem je zkoušela s černými oxfordkami, vypadala jsem vážně jako klaun, tak pozor na to. Někde jsem četla, že tyto zkrácené kalhoty s vysokým pasem by se měly nosit s topem zastrčeným dovnitř. Na modelkách to vypadá (jak jinak než) úžasně, ale já v tom vypadám jako sestra medvídka Pú. V čem je chyba? Samozřejmě ve výšce. Život nás drobných lidí je sakra krutý!











wearing: Mango pink pants / Mango studded jacket / Zara striped longsleeves / do it yourself bag / mum's Vagabond studded shoes 

Blue

2012

Taška je sice z velice umělého materiálu, ale zaujala mě především barva a její tvar. Byla poslední a k tomu ve slevě, takže jsem ji neváhala koupit. Musím přiznat, že se do ní vejde jen pár věcí, což pro studenta jako já není moc ideální. 

Vyrážím v tomto outfitu na páteční kafe do centra města, mějte se!





wearing: Mango studded denim jacket / H&M jumper / Pimkie faux leather skirt / Next tights / New Yorker bag

Starman

2012

Začala konečně slevová sezóna a ve městě je jak jinak než neuvěřitelně nacpáno. 
Má fotografka šla lovit, já se šla projít a pak jsem se vrátila do hostitelské rodiny, kde mi jedinou společnost dělalo zrcadlo v koupelně.


Šaty, které mám na fotografiích mají vzor s drobnými hvězdičkami. Předtím než jsem si je koupila bez vyzkoušení, myslela jsem si, že v nich budu vypadat do rocku kvůli těm ustřiženým rukávům, ale mýlila jsem se. Vypadají spíš do amerického retra. Možná když je sladím s nějakým dalším kouskem oblečení, budu snad s výsledkem spokojenější. A příště si postojím klidně tu kilometrovou frontu u kabinek. Občas se stává, že něco vypadá mnohem lépe na věšáku než-li na člověku. 




music: David Bowie - Starman




wearing: H&M sleeveless dress + men's glasses / New Yorker scarf

Le Lac

2012

Celý víkend se poflakuji v úžasném domečku v blízkosti obřího jezera, u kterého si lokální obyvatelé přes tu šílenou zimu a nepříjemný déšť protahují své zmožené svaly. Nosím svůj oblíbený roztahaný svetr, cpu se výbornými domácími sušenkami, zapíjím je černým čajem, v klidu dočítám knihu. Víc hej mi snad nemůže být.


Můžete si všimnout, že mám vzadu kratší vlasy a velké díky patří pražskému salonu Trichomania.














wearing: Zara kids parka / Mango dog jumper / H&M shorts / Next tights / Stradivarious studded headband / H&M shoes / Lacoste bag